Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Ostatní

První divácký příběh

Psán od 11.8.2008 do 9.4.2009 převážně návštěvníky našich stránek.

Podíleli se (chronologicky):

Honza Admin, Ann, Jaina, Síma, Kousoň, Mrkef, Julie, Alkatrazhaff a pár anonymů. Díky :)

____________________________________________________

Bylo jednou jedno městečko kdesi v Čechách, a v tom městečku sídlila jedna babka. Nebyla to však obyčejná babka: měla totiž zvláštní schopnost, která jí umožňovala číst lidem myšlenky. Jenže z toho důvodu neměla moc přátel, protože vždy poznala, když k ní přátelé nebyli upřímní. Ale nikdy si nemohla pomoct, byla moc zvědavá, co si myslí lidé okolo ní;
ale to bylo přesně to, co nikdo nechtěl. Zvláště pak lakotný a majetný starosta, který se babce strategicky vyhýbal, protože pro získání voličů pochopitelně nebyl se svými plány moc upřímný a babka vždy vyzradila, jaké skutečné plány starosta má. A to odpuzovalo voliče, aspoň ty, kteří babku slyšeli.
A tak starosta přemýšlel, jak by se mohl babky zbavit, zprvu aniž by porušil platnou legislativu, posléze však jakýmkoliv dostatečně rychlým a výkonným způsobem, kterým by se totálně nezdiskreditoval. A tak bylo jednoho dne možno vidět starostu v obchodě se střelivem. Dle očitých svědků si pořídil dvacet deka bouchacích kuliček, olověnou trubku a pilník. Mnohým vrtalo hlavou jak je vůbec možné, že se v obchodě se zbraněmi vyskytne olověná trubka - inu, kdo kdy tvrdil, že byl Kocourkov normální město?
Co se však nestalo! Druhého dne byla bába nalezena mrtvá. Patologie prokázala popáleniny bouchacími kuličkami, rány olověnou trubkou a pilník v hrudi. Už jen scházelo, aby do ní uhodil blesk, lidově zvaný "kuláč". Starosta si mnul ruce (měl je zasviněné olovem).
Pak se však na scéně objevil známý a nebezpečný živel. Detektiv Kuláč přišel, aby rozřešil záhady okolo vraždy nebohé báby. Byl to panečku kabrňák. Baret se vzorem pepito měl šoupnutý na stranu, kulaté brýle na řemínku vražené možná trošku moc do čela a hlavně pořádný tlustý doutník. Říkalo se, že mu nikdy nedohoří a je nekonečný. Co na tom pravdy nikdo neví, ale chlap to teda byl... pokolona!
Kuláč vešel do místnosti, kde měla babka obejvák a začal hledat důkazy. Dlouho nemohl nic najít, když tu najednou jeho zrak upoutalo něco malinkého zapadlého za kanapem. Šel blíž, aby se lépe podíval a ujistil svou tuchu. A ano, bylo to tak. Byl to malý keks z poloviny namazaný máslem. Padlý namazanou stranou nahoru. To bylo velice zvláštní, když uvážíme obvyklé zákony schválnosti a pravděpodobnosti.
Zřejmě, uvažoval v duchu Kuláč a nervózně kroutil v dutině ústní doutníkem, se tu objevila nějaká záhadná existence, která všechno převrátí naruby. Ale zase někdo nepříliš chytrý, protože ten by keks snědl nebo ho alespoň obrátil správně...
Leda by to byla finta na druhou, tedy pachatel byl tak chytrý, že předstíral, že není chytrý, radostně popotáhl z doutníku Kuláč. A zůstal strnule stát, protože pod erární botou mu cosi zakřupalo. Byl o kousek skla ze skleničky na šampaňské.
Kuláč řekl něco tak neslušného, že se to hodí publikovat až po desáté hodině večerní. Všichni zaměstnanci agentury totiž na úvod služby dostali boty s rčením, že jsou jejich na celý zbytek života. Kdo ztratil nebo dokonce zničil boty, ztratil/zničil i část sebe samého. Ty boty byly důkaz existence vychytralé organizace, která dnem i nocí bdí a chrání mírumilovné občany před sebrankou nekalých živlů. A teď tohle! Nezbývá než se uchýlit někam do ústranní, žít jako psanec, bez práce, bez bot, bez přátel...
Ah, falešný poplach. Ta bota vydrží vše.
Ale ta sklenička asi něco nevydržela, když po letmém ohledu našel ještě několik kousků skla. Jenže... Oběť alkohol nepila a pro případnou návštěvu ho také nikdy nekupovala. Někdo ho tedy musel přinést, jistě.... Ale tím se zase dostáváme k důležité otázce, kdo?
Kuláčovi se z toho málem začala motat hlava. Pro jistotu se posadil a nechal si poručit sklenku vody.
"Raději to vezmu pěkně od začátku," řekl si. "Babka si sem nejspíš pozvala návštěvu. Návštěva přinesla láhev alkoholu, kterou nejspíš popíjela sama a babka k tomu namazala keksy máslem. pak se ovšem stalo něco neočekávaného co způsobilo, že babka šlápla na bouchací kuličku, lekla se a padala na zem, při tom se chytla olověné trubky, která však nebyla někde upevněna, takže se s ní přetáhla po hlavě a když upadla, tak bohužel přímo na pilník, kterým si zřejmě dělala manikúru, což znamená, že to byl nějaký opravdu velmi dobrý známý, když si i při jeho návštěvě bezelstně dělala manikúru."
Kuláč domluvil a hned poté se zarazil, proč asi mluví do prázdné místnosti a poručená sklenka vody tedy evidentně připlula sama vzduchem. Už se chystal k náhlému a hodně rychlému odchodu z tohoto prokletého místa, když uslyšel tajemný hlas:
"Vidím tě... Jsem Čak Norris a ten vidí všechno..."
"Nepíše se Čak náhodou Chuck?" na to Kuláč.
"JÁ nerozhoduji o pravopise. JÁ jsem pravopis."
Třesoucí se Kuláč se odhodlal podívat se za sebe. ANO... Byl tam, příšerný, konec mozku plodící... televizor.
Jenže Kuláč by mohl přísahat, že když do místnosti přišel, ďábelský vynález nebyl zapnut... Tudíž se to muselo stát, když byl v místnosti.Kuláč si ničeho nevšiml. Duchové?
Kuláč hledal ovladač. Nalezl ho na kuchyňské lince a vedle něj jediný střep. Ten zcela evidentně pocházel ze sklenice, kterou předtím rozšlápl, a zřejmě si nechtěl nechat ujít příležitost sblížit se s tlačítkem "zapnout". Ovšem poté, co zmáčkl "zapnou", zjistil, že to nebyl ovladač, ale babiččin i-pod a pokoejm se rozezněla světoznámá Metalica.
Začal pochybovat o své inteligenci, když nedokázal rozpoznat i-pod od ovladače. Otevřel tedy okno, vyklonil se a skočil. Případ zabité staré paní nebyl nikdy vyřešen.
Žádné komentáře