Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Spoluadministrátor

Propast mých očí

Tohle, tohle ne! To jak všichni… Postranní pohledy, oči, co mě sledují se starostlivostí až moc hranou… Jako s bláznem tak – ale teď…
                         Teď už jen krůček, chvilička rozhodnutí… Pak tíha, bolest a pak – Jen ne ty slabé úsměvy, nebýt jen jménem v kartotéce, chtít žít, i když bez pochopení, žít pro pár chvilek svobody! Až přejdu ten krok a počkám třeba dost dlouho, třeba ten zástup černých lidí pomine, už ho neuvidím. Ale přiblížila jsem se o centimetr ke konci, ohlédnu se a jsou zpět a přímo za mnou, blíž. Všichni s těmi svými pohledy a gesty, říkají sice, abych to nedělala, ale tam v duchu se nemůžou dočkat. S takovou pomstychtivostí, jako mráz sežehne jarní konvalinky, se stejnou úsměvnou krutostí. Říkají, že mi chtějí pomoct, ale pak se jim uleví. Ale já jim na začátku věřila; měla je ráda! Nejsou o nic lepší než já, všichni jsou to lidi! A přece – stojím nahoře, tady a teď, už úplně nahoře a nevím jak dál. Nemám nikoho, kdo by mě vedl. Kdysi mi říkali, že je to Bůh, že se na mě dívá skulinou prasklého obláčku, ale – Já už jim nevěřím! Zpátky nemůžu, ta hradba černých lidí mě nepustí, vzlétnout, dostat se pryč taky nemůžu… A padat ještě nechci! Nevím jak dál, i když už se pomalu nakláním. Chci ještě žít, ale možná v téhle chvíli prožiju víc než kdokoli z těch za mnou za celý život. A chci ještě -
        Nevím, co bych už řekla. Asi mi nic jiného nezbývá, škoda. Třeba v jiném životě toho poznám víc, ale možná skončí tak jako tenhle – nakláněním se nad odrazem svých očí. Chtěla bych, ale lidé za mnou už pokašlávají. Půjdu, ale chtěla bych víc.
        Padám, dočkali se; já - hadrová panenka.
Poslední komentáře
31.08.2011 19:12:16: Obdivuji, když se do děje můžu dostat bez toho, že bych přesně věděla o co jde. Moc se mi to líbí a ...