Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Spoluadministrátor

Pokus o surrealistické textové opojení

Šel jsem po ulici, ale nejednou jsem se musel přikrčit, aby mě neuhodily okolo tančící domy. Byly tak rozlítané, že jsem se bál, že se ani nezeptají, jestli nechci vstoupit. Chtěl jsem otevřít dveře hned nejbližšího, ale tančil mazurku, takže jsem mu jen poděkoval za jablka a šel dál. Pak se otevřelo okno a vylítla Eva . Já skočil zase dovnitř a roztrhl jsem si ruku o máslo, které kapalo z parapetů. V tom domě snad nebyly dveře a tak jsem prošel zdí a postarší majordom kroutil nad mou opovážlivostí hlavou, to že si gentleman dovolit nemůže. Ustřihl jsem mu jeho opečovávané vousy a přilepil je paruce. Pak jsem si zatančil valčík s perníkovou chaloupkou a pomohl babce pověsit hlavou dolů Jeníčka. Za zády jsem jí ukradl pec z chaloupky a utíkal pryč. Pec se špatně nosí, a tak jsem jí svrhl z jednoho útesu. Pod ním stáli nějací lidé. Zbyl z nich milý mastný flek. Dalším místem, kde jsem se zastavil, byl dům na Baker Street, ale tam se potácel nějaký člověk s kostkovanou čepicí, tak jsem mu jen vzal dýmku, zapálil si a vypadl.

Oknem.


Probudil jsem se na letištní ploše, kde právě startovalo letadlo. Pomalu přese mě přejelo, asi abych si ten pocit mohl opravdu vychutnat a potichu se vzneslo. Chytil jsem se za jeho křídlo a letěl do Indie. Krásná země. Všichni to říkají. Já viděl jen mraky, dole nějaké hory a mlhu. Nahoře byla hrozná mlha a zima. Tak jsem se pustil. Nejdřív jsem letěl pomalu, ale pořádný vzrušení mělo teprve přijít. Nepřišlo. I to mě nakonec začalo nudit a tak jsem se chytil cípu skořicového mraku a vyšplhal se na něj. Pomalu jsem se snášel k zemi. Díky posezení v mracích jsem zjistil, že Země je hranatá a vypadá jako obdélník. Poslal jsem mail Koperníkovi, aby to věděl.


Pak jsem se nějak ocitl pod vlnou. Byla růžová a lepila jako rozteklé čokoládové bonbony s marcipánovou náplní. Sbalil jsem jí trochu do kornoutku a poslal Othellovi do vězení.

Řekl jsem mlze, aby mi poradila cestu do pekla. Nevěděla. Tak jsem rozškrtl zápalku a hodil ji do moře. V okamžiku vzplálo. Já s ním. Oheň byl všude. Okolo mě. Viděl jsem oheň, cítil jsem oheň, slyšel jsem oheň. Cítil jsem se ohněm. Pak přestalo pršet, já si oprášil smítko z rukávu, namaloval na fasádu domu úsměv a šel hledat konec cesty, na kterou jsem se vydal.

Žádné komentáře