Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Ostatní

Druhý divácký příběh

Psán od 9. 6. 2009 do 4. 10. 2009 převážně návštěvníky našich stránek.

Podíleli se (chronologicky):

Julie, Honza Admin, Anča, Jaina, A, Klondajk, Ilwas a pár anonymů. Díky :)

Za devatero lesy a devatero fotbalovými hřištěmi žil byl jeden děsnej frajer jménem Nick. Nick prodával zmrzlinu před Louvrem. Ta zmrzlina nebyla moc dobrá, ale hladoví turisti snědi všechno.

Nicměně Nick měl svou "tajnou zbraň" na turisty: přidával do zmrzliny savo! Turisté byli ze zmrzlino-bublifuku (tzv. zmrzlifuku) nadšení, když však zmrzlifuku snědli moc, skončili v nemocnici (v tom lepším případě).

Spolu s Nickem prodávala zmrzlinu i jeho přítelkyně, spisovatelka a malířka Klára. Ta ještě nebyla moc známá svojí uměleckou činností, a proto rozesílala své nejlepší povídky do nakladatelství a životopisy do redakcí, hledajících novinářku. Její snaha zatím nebyla korunována úspěchem. Napadlo jí, že je to proto, že v jejích příbězích není život. Víra. Skutečný prožitek. Že kdyby se popisované skutečně stalo, vypadala by její tvorba jinak. Teď že je to jen přešlapování na místě, které jí nemůže už nic nabídnout. Zároveň ale nechtěla vzít příběh třeba svý kamarádky Jany, protože by ho jen opsala. Byla si jistá, že by i použila stejný věty a obraty, připadala by si ale pak jako nějaká podřadná kopírka. Nechtěla pravdivý příběhy lidí, které znala.

Rozhodla si, že si příběh pro svůj budoucí bestseller vytvoří. Vmanipuluje ostatní lidi do situací, ve kterých je chce vidět. A jako první potřebovala pořádný konflikt. Takže jednoho rána potají do zmrzlifuku přimíchala namletý Blesk (tedy noviny).

A co se nestalo! Slovutný pán, monssieur Aux, kontrolor zmrzliny, přišel zrovna ten den a poručil si dva kopečky zmrzlifuku, jejž Klára upravila na Zmrzlibleskofuk. Situace by to byla perfektní, kdyby Nick neodešel o pět minut dřív do banky a Klára by tam teď nestála sama bezradně za pultem. A už si říkala, jakej to bude průšvih pro její reputaci; Aux se však tvářil sice překvapeně, ale příjemně.

"To jste ještě neměli!" vykřikl. "Matko, chcete mít zdravé dítě? Známý herec alkoholikem! Kdo podepsal podezřelou smlouvu? Čtyři ze dvou gynekologů doporučují!" Klára zůstala stát s otevřenými ústy. Konflikt se nekonal, zato však mnozí kolemjdoucí zaslechli velebná slova pana Auxe a okolo Kláry vznikla početná tlačenice lačnící po krvi... pardon, po zmrzlibleskofuku.

Taký chumel lidí spatřil i Nick, jenž zakřičel: "Vyliž si voko, páprdo!" Jak s epozději ukázalo, tato slova se stala titulkem nad článkem popisujícím přímo tuto příhodu. A jelikož tento článek přirozeně putoval opět do zmrzliny, situace se posléze opakovala, čímž bylo zaděláno na nekonečný koloběh příhod, lišících se pouze zanedbatelnými fraktálními anomáliemi. Což ale entušil ani Nick, ani Klára. Místo toho poslušni nezvratnému osudu přesně rok a den odehrávali stále ty samé role v navlas stejném představení.

Druhého dne druhého roku se stala celá škála věcí: pan Aux se z důvodu úmrtí nedostavil, turisté byli všichni na fotbale, dodávka novin zbankrotovala a Klára otěhotněla. Být tak detektiv Kuláč ještě naživu... Udělal by všechno možné, aby překazil teroristické úmysly Nicka vyhodit do povětří Monu Lisu, bohužel i s celým Louvrem, což by nepochybně byl skvělý tah pro znovuzískání odběratelů zmrzliny.

Poslední kámen z Louvru se dokutálel přímo před červené botičky slečny Kláry, která mezitím psala jako posedlá, aby celou tu zkázu zaznamenala a konečně se stala uznávanou spisovatelkou... mezitím začaly z nebe padat chilli papričky a lidé se chtěli navzájem hasit zmrzlibleskofukem. Jelikož však toho dne nepřišly noviny, nebyl ani zmrzlibleskofuk, a tak Nick narychlo musel shánět náhražkovou surovinu, až si nakonec vypomohl vteřiňákem. Takže se všichni slepili a pak umřeli.

A tak už Nick s Klárou neměli komu prodávat zmrzlinu a umřeli hlady.

Žádné komentáře