Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Hovory

Hovor o psu

Aprílové číslo...
 

Pondělí, půl první po poledni, před prodejnou. Přicházím pro pár pamlsků, protože potřebuji přízeň přítelkyně. Před proskleným průchodem polehává přivázaný pes, pidi pitbul. Provaz počíná při protilehlém plotu, psík příležitostně popotáhne, přikousne, poté přetrvává při předchozí poloze, párkrát posmutněle pozdraví procházející Pražany. Povzdechnu, polituji, pak projdu průchodem.

Při prohledávání prodejny pořád poslouchám pitbulovo posmutnělé poštěkávání. Přemýšlím, proč proboha psův páníček ponechává přítele patrně předlouho před průchodem. Po předání peněz paní pokladní pospíchám pryč. Psík, pořád připoután, pokukuje po prostředí. Pomalu přistoupím, pohladím pitbulka po plecích, pronesu přívětivý proslov. Pac, pozdrav. Příjemný pocit, poopravit pověst populace, pro přehlíženého psa pošramocenou.

Pokradmu pozoruji procházející. Přistoupila přihlížející. Policistka (pekelně překrásné pozadí!) pokývá papulou, povídá: „Pane, pes potřebuje promptně pěstounskou péči. Páníček, přivázav pitbulka, patrně přítelem pohrdá.“ Popadla perořízek, příhodně položený podle plotu, přeťala provaz. Psík přešel pod pařáty pečujícího pražského patriota!

Poněkud přehnaný postulát, pravdaže. Pátek poté přišel pán, prý profesor petrologie. Po překotném pátrání, poptávání prozradila panna prodavačka pitbulův příběh před prodejnou, pročež pan profesor pospíchal poznat psíkova pěstouna, požaduje pro přítele péči pravého páníčka. Psík poznal pána, přiběhl, potěšeně poštěkával, poskakoval po předsíni, prostě pozdvižení!

Po pár prožitcích pan profesor plus psík pryč. Přemítám. Pořídit podruhé psa? Pitbul, podobný pokladu, příjemně plnil pochmurně prázdné pokoje. Protentokrát pudla?

Prostě přináším poznatek: pes – přední přítel provolávaného pána planety.

Padla! Poklona. Pokračování příště...

Žádné komentáře