Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Hovory

Hovor o kávě

 

Základem všeho jsou skříňky. Někteří studenti je používají k ukládání šatstva, jiní coby skladiště učebnic, nalézáme v nich smažené brambůrky i sušenky. Fantazii se meze nekladou.

V našem zorném poli se ocitá studentka, která miluje kafe. Když zazvoní na velkou přestávku, jdu s ní dolů ke skříňkám. V její ruce blýskne se klíč od celého toho malého království. Na horní poličce nacházím pestrou sbírku. Rozpustná káva, smetana, cukr, barevný hrníček, hliníková lžička a malý balíček tmavých sušenek. Vmžiku to vše obmyká dívčina náruč a my kráčíme ke kantýně. Tam se naše cesty dělí, neb studentka z automatu získává horkou vodu, zatímco já pokračuji do třetího patra, kde přátelské posezení nad kafem bývá nejméně rušeno hlučnými lidmi.

Oknem k nám doléhá hukot petřinské dopravy, na lavicích v uličce sedíme čtyři a vyprávíme si zábavné historky. Tu jedno děvče nechá kolovat krabičku polovičních švestek. Jsou sladké a návykové. Pak nadchází okamžik, na nějž čekali všichni. Studentka s lžičkou ve rtech je s námi, má sušenky a barevný hrníček s kávou, smetanou a stopovým množstvím cukru. Skrze dveře ryk žactva neproniká, jen oknem hlasy brabců, takže máme klid. Svůj vlastní svět, který se otáčí okolo kafe. Je možné, že i ti dva brabci se dělí o jednu žížalu a vypráví si vtipy. Nebo mrskají brabecedu.

Z hrníčku upíjejí všichni. Když je prázdný, jako by zmizela pohoda přátelského posezení. Znovu se ocitáme ve škole a ještě tři hodiny nás čekají. Tu studentka se naposledy s námi zasměje a spěchá dolů, aby schovala své zásoby na příští den. Po návratu podotýká, že bude muset koupit další smetanu. Znenáhla zazvoní na hodinu a naše civilizace zaniká.

Žádné komentáře