Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Administrátor

Porouchané piáno

Zmíněné piano jsou moje klávesy, děj se odehrává na ŠVP ve školním roce 2008/09.

Pojednou prohrabuji paměť, pátraje po příhodném počinu pro posluchače, předtím polomrtvé po předchozím preludiu. "Přátelé," povídám, "postrádám patřičný počet písní pro poslech. Proto pakliže potřebujete poslouchat, přehraji poněkolikáté předchozí počin."

Pavel povstává, pociťuje povinnost poodejít, procházet po pažitu, posléze pravděpodobně potkat pár pravých přátel -příkladně Petra -postrádaje poslech pobrnkávání piana. Podobně prostorem postupně prochází prázdnota; po pár pokusech přemluvit posluchače pivem potupně pokukuji po prakticky prázdné posluchárně, pouze piano plus pět prcků postává (případně posedává) po prostorách, pohlcujících přestálé proudění písniček, produktů přenosného piana.

"Pakáži," pronáším projev pro právě poodešlé posluchače. Poté počnu pozvolna plnit povinnosti pravého pianisty: přehrávám publiku plno písní. Prvních pár prošlo. Pojednou potřebuji potlačovat překvapený, pohoršený pokřik -piano přestalo. Prostě Puf!

Pokradmu poděšeně pokukuji po procesí posluchačů. Poté potěším pohledem piano. Ponejprv povypínám, posléze pozapínám. Piano projevuje patřičnou píli pokračovat přehráváním převelkého počtu písniček; přesto -pokud přehraji pouze půli překrátkého preludia -Puf!

Přelaďuji, přičemž prosím, přemlouvám, pláči, pronáším partituru přisprostlých projevů -piano přesto postrádá poslušnosti. Povytahuji patnáct plus patnáct, poděleno pěti baterií (promiňte předešlý pojem, poraďte podobný, počínající písmenem P), poté pokouším přehrát pouze pomocí proudu -protentokrát postrádám Puf!, piano poroucháno.

Později prodám piano postkomunistickým politikům, protože připravilo peklo posluchačům plus pisateli. Popřípadě připravím pro piano pušku!

Poklona.

Žádné komentáře