Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Administrátor

Písemný trest aneb Příběh z písmen o písmenech

Dostali jsme ve škole za úkol napsat cokoli na téma ABECEDA. Vypadá to v závěru dosti tragicky :(

Písemný trest aneb Příběh z písmen o písmenech


Drobné, ale ne malé prsty roztržitě svíraly tužku a společně se skláněly nad bělostným papírem, na němž se dosud neobjevilo „A“ ani „B“. Chlapec, jemuž to vše příslušelo, byl ještě příliš roztrpčen, než aby byl schopen cokoliv napsat, a tak již dobrých deset minut seděl za stolem bez jediného pohybu.

Nepočítal vůbec s tím, že matka objeví tu poslední poznámku týkající se nevypracovaného domácího úkolu. Nemohl tušit ani to, že bude poslán do pokoje s písemným trestem, a jeho výše se mu také zdála nepřiměřená. Budu nosit domácí úkoly. Stokrát opsat. Více ponižující už to být nemůže.

Kdoví, jak dlouho by hoch ve zlostných myšlenkách pokračoval, avšak veškeré klení bylo náhle přerušeno, když si uvědomí, že jakýmsi omylem do papíru vryl tlustou černou čáru. Jeho oči se upírají na tento znak.

Zcela jednoznačně vypadá jako měkké „I“, jenže poněkud tlusté. Klučina se ušklíbl, když si při pohledu na tu sytou čerň vybavil líh a tenkého panáčka, který jej požíval tak dlouho, až mu narostlo bříško a obrovitý nos. Tužka ihned doplňuje dva obloučky a proměňuje tak měkké „I“ na písmeno „B“. Opilec je na světě.

„Opilec je na světě,“ přemítá chlapec a zamyšleně hledí na své dílo. Ještě ten, líh, blesklo mu hlavou. Před opilým „I“ vzniká sklenice v podobě „U“.

Z rozmaru pak přibývá ještě „D“ a další „U“. Tato kombinace představuje pána, který se právě chystá pořádně si zavdat.

„Na líh jsou sklenky,“ přemítá hoch, „ale co ti opilci?“ Na mysl mu přichází nedaleký hostinec U Tří žebříků, jenž je zbudován v prvním patře budovy naproti přes ulici. Aby se tam člověk dostal, musí jít po schodech, které vedou v úzké uličce od jednoho domu k druhému. Popsaná cesta má jednoznačně podobu písmene „N“.

Klukovy oči se zářivě zahlížejí do prázdna. Zcela bezděky začal plnit svůj trest - a k tomu ještě krátký příběh. Již stvořil počátek: dva pánové seděli v hospodě U Tří žebříků a popíjeli líh. Ale jak dál? Mozek pracuje na plné obrátky. Konečně přichází myšlenka. Chlapec nalezl šifru pro písmena „O“, „S“ a „I“. Mají podobu tří číšníků. Jeden je tlustý, druhý nosatý a třetí hubený.

A na řadu přichází „T“. V tomto případě se jedná o stolek, na který si klučina dobře pamatuje. Stojí v rohu hospodského lokálu a nikdo u něj nikdy neseděl. Vypadá to, že z něj mají lidé strach.

Tímto směrem by se mohla ubírat jeho pohádka! Mohla by podávat vysvětlení opuštěného stolu. Tomu ihned napomáhají písmena „D“, „O“ a „M“. Na stolku ležel pod skleněným poklopem polštář a na něm useknutý nos s bradavicí.

Teď už je celkem pochopitelné, že ne tom místě nikdo nechce sedět. Teď ale z hlediska představivosti přichází těžký úsek. Následují tři písmena s čárkou téměř po sobě. Dlouhé „Á“, „Í“ a „Ú“. S áčkem to půjde jednoduše. Nakreslí prostě štafle, to jim ukazovali ve škole. Jednoduché bude i vysvětlení čárky, představující hubeného číšníka, který právě padá. A teď je na řadě „C“.

Proklaté „C“! S tím toho moc vymyslet nepůjde. Ale přesto se nakonec objevuje spásná vidina, vidina hrbatého starce, jenž právě vešel. Ten hubený se ho zřejmě polekal, když opravoval dlouhé „Í“, lustr. Touto šifrou vysvětlil už poslední písmeno předposledního slova. Teď zbývá již jen rozluštit slovo „úkoly“.

Musí však tím zakončit řádně celé vyprávění. Vyklubal se z toho vskutku zapeklitý úkol.

Pro dlouhé „Ú“ zatím nemá nic. „K“ však vypadá jako odchod. Hrbáč tedy znovu odchází. A už se nabízí řešení. „Ú“ má představovat nos, který si stařec nasadil. „O“ je znovu onen „prokletý“ stolek, „L“ je židle neboli místo za stolem a „Y“ znamená strach, člověka, který prchá.

Konečně je příběh dokončen! Chlapcovy oči radostně září, když si jej znovu pročítají...


„Dva pánové pili líh v hospodě U Tří žebříků, obsluhováni třemi číšníky – tenkým, tlustým a nosatým. Náhle se dveře rozletěly tak prudce, až hubený číšník opravující lustr spadl ze štaflí. Vešel hrbatý, beznosý stařec. Došel až ke stolku v rohu místnosti, na kterém ležel pod skleněným poklopem na polštáři nos s bradavicí. Ten si hrbáč nasadil a opět odešel. Od té doby se každý člověk tohoto místa štítí a za stůl se nikdo nechce posadit.“


Klučina se tiše raduje, ale jen chvíli. Pak si uvědomí pravý důvod tohoto psaní. Ještě má devětadevadesátkrát napsat:


BUDU NOSIT DOMÁCÍ ÚKOLY.

Žádné komentáře