Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Administrátor

Nepřítel

Zakládá se na pravdivé události.
Ležím v posteli. Poslouchám pravidelný tlukot svého srdce a s úlevou si říkám: Snad už je konec. Celé tělo mě kouše, svědí, pálí, jako by mě někdo máčel v nádrži s kyselinou. Proklínám toho, kdo vymyslel tahle muka.

Pak to uslyším zase. Náhle celé moje tělo ztichne, jak onen protivný zvuk vyhání všechny ostatní. Drásá mi uši, nemůžu usnout, také proto, že ten zvuk je předzvěstí ještě většího utrpení. Mám chuť vykřiknout ale v době nočního klidu nemám právo na hluk. Jenom ten jediný dovolený zvuk, tak malý, ale hlasitý, rušivý a nepolapitelný. Jsem odsouzen ležet na zádech a čekat, jestli se mi ho nepodaří dopadnout.

Co chvíli cítím na chodidlech, na čele, v obočí mírný tlak, po kterém se instinktivně oženu, ale vždycky nahmátnu jenom sebe. Moje podvědomí mi namlouvá, že jsou jich stovky. Jsem zoufalý, nemůžu s tím nic udělat.

Pak ucítím něco na zápěstí a mám jistotu: to je on. Druhá ruka se nenápadně přiblíží. Stačí krátké plesknutí a vím, že už bude pokoj. Moje srdce se opět roztluče a já spokojeně zavřu oči, ponořím se do peřin a snažím se usnout, než -

Už je tady zas. Jsem opět naprosto vzhůru. Chvíli poslouchám ten nervy drásající zvuk, který mi projel ušima jako krompáč, a pak přidušeně zaúpím.

Zatracení komáři!

Žádné komentáře