Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Administrátor

Moje oblíbená krajina

Po dlouhé době zase jedna obyčejná slohovka.
 

Mám-li vylíčit svou oblíbenou krajinu, měl bych začít trochu zeširoka. Už devět let jezdím každé prázdniny na tábor na stejné místo, do údolí pod obcí Nažidla u Kaplice v jižních Čechách, kterým protéká dosud úzká řeka Malše. Na západě, to jest na levém břehu řeky, je hned za tábořištěm strmý, stromy zarostlý svah s úzkou cestičkou. Za ním leží louka, v jejímž rohu se pravidelně pasou koně. Na východě se k nebi vypíná skála, která dále proti proudu Malše přerůstá v hlinitý sráz, zatímco po proudu mizí v zemi. Z jedné strany vede nahoru příkrá stezka, krátká, ale dost strmá na to, aby se každý zadýchal, než vystoupá nahoru.

Tady začíná moje líčení. Z vrcholku skály je teprve jasně vidět, že řečiště je vlastně malým kaňonem. Podívejte se směrem k táboru. Za zády máte lesík a kousek za lesíkem občas zabučí kráva. Důležité je ale jen to, co leží před vámi. Západní směr máte přímo před sebou a vidíte červené slunce klesající za obzor. Po obloze plují mráčky nasvícené v nádherných barvách. Kdybyste se otočili, vidíte už noc. Jděte blíž k propasti, sedněte si na velký bílý kámen. Rukou můžete prohrábnout hebký mech a tu a tam borůvčí. V dálce hučí na dálnici auta. Kdybyste hodně zaostřili, můžete je vidět. Silnice se téměř stýká s oblohou, kamiony vyjíždějí odněkud zpoza obzoru. Na obě strany od tohoto panorámatu se vinou lesy a vy máte jakoby okno do cizího světa. Pod dálnicí lze vidět několik malých domečků, především ale statek, odkud pocházejí zmínění koně. Ještě blíže k vám leží louka, zpola skrytá za stromy, které vyrůstají z jedné strany kaňonu pod vámi. Ten ale není vidět, dokud nevstanete a nepřijdete ještě blíž ke kraji skály.

Pak vám nejspodnější větve okolních borovic zakryjí výhled na obzor a vy se díváte místo toho do údolí. Nalevo zpoza hustých a vysokých křovin vystupuje směrem od západu řeka, s nezaměnitelným zurčením a odlesky slunce na hladině líně protéká dolním okrajem pomyslného obrazu, následována na levém břehu postupně se rozšiřující loukou s dřevěnými fotbalovými brankami, aby pak po vaší pravé ruce dorazila k lávce, sklouzla po vrcholku hráze, tvořené čtyřmi kládami, rozvětvila se do několika kamenitých ramen a ztratila se v hvozdech. Když se podíváte přímo pod sebe, uvidíte tábor jako z modelové železnice. Vstupuje se do něj zleva širokým průchodem v úzkém pásu jehličnatých stromů. Třicet podsadových stanů je uspořádaných do oválu a všechny hledí na stožár, na jehož vrcholku sebou v mírném vánku mdle poškubává vlajka. Dále vpravo uvidíte srub se dvěma komíny, na stejné úrovni blíž k Malši stojí přístřešek – jídelna. Stojí na břehu řeky, která se okolo ní obtáčí ze dvou stran, někde na půli cesty obohacená o hráz. Tu a tam se táborem mihne něčí postava, občas se k vám donese nezřetelný útržek hovoru nebo smích. Kdysi mohl být slyšet i psí štěkot. Zvuky a obraz se spojí do myšlenky, na kterou záhy přijdete. Je tady krásně.

Je možné, že kdyby byl tábor prázdný, nepůsobilo by to místo na mě takovým dojmem. Protože ale prázdný není, spojuji si tu skálu hlavně s lidmi, se kterými jsem na ní tolikrát seděl a cítil se s nimi dobře, a se zážitky, jež jsem tam prožil. Stavěl jsem tam chrám, hledal azimuty, sbíral skrovné zásoby borůvek, účastnil se večerních nástupů, jednou vyhrál a jednou prohrál celotáborovou soutěž. A tak dále. Na tohle všechno si vzpomenu, kdykoliv jen vystoupám nahoru. Z toho soudím, že vaše oblíbená krajina vůbec nemusí záviset na přírodních úkazech. Tak jako tak má ale výhled z té skály přesně ten nádech romantiky, jaký v přírodě mnoho lidí hledá a který si pak titíž lidé pamatují po zbytek života.

Žádné komentáře