Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Administrátor

Ježich

Pro školní časopis (který stejně nevyšel) jsem dělal povídku na pokračování (kterou jsem stejně nedokončil). Dochovaly se jen 2 díly.
Ježich-díly 2 a 3

V minulém díle se dovídáme o jisté zlobivé dívčině, svými skutky ne nepodobné V. I. Leninovi. O tom se dozvěděl i Ježíšek, který neváhal a přikvačil k jejím rodičům s nabídkou pomoci.


„No to je dost, že jdete!“ zvolala matka. „Posílali jsme vašemu institutu několik dopisů, jste totiž jediný, kdo s tím může něco dělat.“

„Patrně jste zapomněli na PSČ, já vaše psaní nedostal.“ Ježich vystoupil ze saní a protáhl se oknem dovnitř. „A teď k vaší dceři...“

Manželé mu okamžitě klekli k nohám, a spínaje k němu ruce, vykřikovali, jak je Denisa ztělesněním Hitlera, co udělala za uplynulé 2 hodiny, odkdy se takto chová a tak dále, a zároveň žádali, zda by se jí nemohl podívat na zoubek, příležitostně ji nepřestavěl od základů.

„Dost!“ chránil se patron proti potopě slov, neboť hrozilo, že jeho šnek ani přilehlá kovadlina nebudou schopny odolat tolika decibelům najednou. „Mohu vám pomoci od vašeho trápení, a nebude to stát mnoho.“

„Co prosím?“ Otec si raději pročistil uši. „Že vám pomohu, a to zcela zdarma,“ opravil se kvapem Ježíšek, a tajně si povzdechl. „Konečně, takovýto případ vidím poprvně, tudíž se může jednat pouze o výzkum. Je ovšem pochopitelně možno, že se vám pro nedostatek zkušeností s touto věcí dcera nevrátí vcelku. Chcete přesto poslat svou dceru do našeho zařízení?“

„Vše lepší nežli takto fungující,“ na to rodiče svorně.

Tak se stalo, že když se Denisa vrátila, nalezla oba spolubydlící (za jaké své rodiče označovala) v dobrém rozmaru, což se stalo, pokud si dobře pamatovala, vůbec poprvé v jejím životě. Než jim však stačila položit otázku ohledně jejich stavu, byla několika zelenými mužíčky spoutána a přes její protesty typu „Nechci“ vhozena do saní. „Vaše dcera vám bude vrácena tak za půl roku, do té doby na shledanou,“ prohodil Ježich, vsedl na saně a hlasitým „Olé!“ pokynul sobům ke startu.

- - - - - - - - - - - - - - - -

 

Ježíšek se za pomoci svých asistentů zmocnil Denisy, dvanáctileté dívky, která svými činy traumatizovala blízké i vzdálené okolí. Její rodiče totiž podepsali smlouvu na kompletní převýchovu své dcery, a to v čase 6 měsíců.


Za časného jitra příštího dne dorazilo spřežení k budově kdesi v Kanadě a začalo ztrácet výšku. (Ježich kdysi bydlíval u Severního pólu, avšak díky náhlému vysokému turistickému ruchu příliš riskoval odhalení. Přestěhoval se tedy do severní Kanady, kde vládne téměř stejné počasí a navíc je tam dostatek nových sobů, jimiž může nahradit jejich pošlé příbuzné. Předtím se pravidelně každé tři roky musely pořádat hony, které ne vždy končily úspěchem. Proto možná některé rodiny zažily opoždění donášky – chybějící tažná zvířata se projevovala na rychlosti saní. Občas dokonce ve spřežení museli pomáhat zelení mužíčci.)

Z pestrobarevného komína se lehce kouřilo, občas se ale hustě začoudilo, jak skřítci házeli do krbu nepodařené panenky, nafukovací míče, dřevěné kuchyňské soupravy a podobně. Vyjma komína se celá střecha ukrývala pod majestátním příkrovem bílého sněhu, jež se v Praze nenajde. Zdi vypadaly jako z perníku, a že z něj skutečně jsou, to bylo kmetovo obchodní tajemství. Ke dveřím se klikatila písková cesta a do písku byly zasazeny ploché kameny. Končila u míst, kde byla poznat silnice, a na tu právě dosedly saně.

Ježíškovi se opravdu ulevilo, že už jsou na místě. Denisa mu totiž málem zničila uši, kovadlinku i s bubínkem, o šneku nemluvě. Teď se na pár chvil zklidnila a zírala na domeček, na nějž se jí naskytl pohled. Nic tak směšného se v její přítomnosti nezdrželo déle než čtvrt hodiny. Zelení mužíčkové vyskákali a zdravili se se svými kolegy, kteří vyběhli ze dveří. Tu a tam někdo po očku pohlédl na dívčinu, ležící v provazech na prázdném sedadle. Nakonec ji dvanáct statných chlapíků přeneslo dovnitř, a v jejich sledu kráčel Ježich a zbylí pracovníci.

P.S.: Sorry za přehnané přirovnávání hlavní protagonistky k některým historickým osobnostem; toto dílko vznikalo v době, kdy jsme tydo lidi v dějepise ještě nebrali, a kdy jsem tudíž nebyl blíže obeznámen s jejich činy. Dle mého soudu zase tak příšerná Denisa není.

Žádné komentáře