Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Povídka na pokračování

Kaptiola čtyřiadvacátá: Bát se

Konečně - povinnosti nás ubíjejí...
 

Once, I had a dream

And this is it


Denying the lying 
A million children fighting 
For lives in strife 
For hope beyond the horizon 


A-moll měla toho dne dobrou náladu. Poprvé po dlouhé době. Když ráno jela do školy, chtělo se jí strašně spát, ale i tak si tiše pobrukovala a usmívala se.

Včerejší noc strávila se Sofi na koncertě. Měl tam být i Zak, ale nakonec to kvůli něčemu odřekl. A-moll si nebyla jistá, jestli je jí to líto, nebo ne.

Zak ji nějakým zvláštním způsobem přitahoval. Vždycky se s ním chtěla potkat, vždycky s ním chtěla být a prohodit s ním alespoň pár slov. Když na to ale došlo, cítila pokaždé zvláštní pocit, že by se měla otočit a utéct. Něco ji nutilo držet se zpátky.

Když šla včerejšího dne na koncert, byla vlastně opravdu zklamaná, že Zak nemohl. Nakonec ale zjistila, jak je Sofi příjemná společnice a jak je skvělé s ní být bez někoho třetího.


„Omlouvám se,“ řekla v pauze během dvou skladeb, kdy se jí krev v těle rozproudila natolik, aby se k tomu odhodlala.

A Sofi s úsměvem odpověděla: „To je dobrý, už to nech být.“

...a dál tancovaly a noc se prodlužovala.

A-moll dorazila domů v půl třetí ráno. Vyřízená a šťastná.


Před školou stál Zak a kouřil.

„Ahoj,“ pozdravila s úsměvem.

„Dobré ráno, cigaretu?“

Kývla.

„Dneska nějaká veselá, ne?“

„Ten včerejší koncert byl skvělej!“ řekla nadšeně a oči jí svítily.

Zak se ošil.

„Je mi to vážně líto. Půjdem co nejdřív na nějakej jinej, fakt mě to včera celej večer sralo, že nemůžu.“

A-moll chvíli přemýšlela, jestli má být kousavá, nebo ne. Jestli říct, že si to užily moc dobře i bez něj.

„Tak jo, už se moc těším,“ řekla nakonec a potáhla si. „A jak se máš dnes ty?“

„Těžko říct. Včera si mě všimnul jeden kluk ve zkušebně a poprosil mě, jestli bych jim v kapele nezaskočil za bicáka, co si zlomil nohu. Tak já vůl kejvnul a zítra maj koncert.“

„Ježiš, to má někdo štěstí! Mně si nikdy nikdo nevšimne!“ vyhrkla A-moll a pak se zarazila. Doufala, že to Zak nebude komentovat, ale už bylo pozdě.

„Moment, ses nikdy nezmínila, že bys ráda hrála v kapele...“

„No ne... Já vlastně,“ rychle přemýšlela, co říct. Bylo jí jasné, že se ji teď Zak pokusí do něčeho uvrtat a pořád si nebyla jistá, jestli s ním chce trávit až tolik času. Pořád měla chuť utéct...

„Já nevim, jestli chci hrát v kapele. Ani tolik ne, rozhodně ne teď, ještě nejsem tak dobrá. Ale časem asi jo. Tak koneckonců, proč se jinak na tu basu učit, že jo...“

Zak se zasmál.

„Hele, neboj. K Balrogovi tě tahat nebudu, nejsem vrah. Ale co najít ještě pár lidí a něco vyzkoušet? Jenom trochu, párkrát brnknout jedno odpoledne, třeba by to šlo, ne?“

„Neblbni... asi fakt radši ne.“

Zak zakroutil hlavou.

„Tak nad tim aspoň přemejšlej, mně se to nezdá tak marný.“

„Tak dobře. Budu nad tim přemýšlet.“ Znovu se usmála, zašlápla cigaretu a odešla do školy.


My only wish to leave behind 
All the days of the Earth 
An everyday hell of my kingdom come 

The first rock thrown again 
Welcome to hell, little Saint 
Mother Gaia in slaughter 
Welcome to paradise, Soldier 


Na chodbě potkala Sofi.

„Ahoj!“ zavolala na ni a Sofi se usmála v odpověď.

„Tak jak se cejtíš, po včerejšku?“

„No šíleně, chce se mi spát... Ale stálo to za to, fakt.“

A-moll byla ráda, že se Sofi ten koncert líbil.

„Koukala jsem, že se venku vybavuješ se Zakem. Proč vlastně nešel, včera?“ ptala se.

„Nevim. Měl nějakej jinej program. Ale víš, co mi teď řek? Jestli prý nechci sebrat ještě pár lidí a založit s nim kapelu. No neni to šílenec? Vážně se ho začínám trošku bát...“


Save yourself a penny for the ferryman 
Save yourself and let them suffer 
In hope 
In love 
This world ain`t ready for The Ark 
Mankind works in mysterious ways

Žádné komentáře