Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Povídka na pokračování

Kapitola šestnáctá: Co když...

Stained, looking at my hands 
I talk with these lines 
It's not the answer 
I'm crying and now I know 
Looking the sky 
I search for an answer 
So free, free to be 
I'm not another liar 
I just want to be myself...myself

Když se A-moll vrátila z koncertu domů, šíleně jí hučelo v uších. Měla to ráda. Vždycky si užívala ty tiché chvilky před usnutím, kdy jí pulzovala a zvonila celá hlava. Mohla se na to pokaždé vymluvit a zkrátit konverzaci s rodiči na téma: „Tak co, jaký to bylo?“ Aspoň na ní nepoznali, že pila.

Dneska přišla ale o hodně později. Otevřela vchodové dveře a nahlédla do ztemnělého bytu. Ticho, nikde nikdo... Po špičkách přeběhla do svého pokoje a zavřela za sebou dveře.

Výborně, pomyslela si. Chvíli jenom seděla na sedačce a užívala si zběsilé zvonění v uších. Měla zavřené oči.

Zase jednou se cítila trochu volná. Milovala chvíle, kdy ji nikdo neviděl, kdy s nikým nemusela mluvit, kdy nemusela nic řešit.

Zase jednou se cítila trochu svoje. Jak tam tak seděla, ve tmě a tichu, začala se maličko pohupovat. Pak si rukama prohrábla vlasy a hrozně si je rozcuchala.

Zase jednou se cítila trochu šťastná. Dnešní večer se fakt poved, říkala si. Najednou měla pocit, že Péťa už nebude její jediná kamarádka, která ji bere takovou, jaká je.

Svázanou, nesebevědomou, nešťastnou...

Tak dost, měkoto, zarazila se, když se trochu víc do svých myšlenek zaposlouchala. Otevřela oči, vrátila vlasy na jejich původní místo a pak zapnula počítač. Sice se jí zrovna moc nechtělo do kontaktu s dalšími lidmi, ale musela ještě zjistit, jak se zítra ráno dostane na školní exkurzi. Takhle pozdě v noci stejně u počítače nikdo nebude.

Spletla se. On-line byli dva lidé. Jeden její kamarád ze základky a Zak.

Třeba si mě ani nevšimnou, já ten počítač vypnu tak za minutu... říkala si.

Ale to se spletla podruhé. Zak jí napsal skoro hned.

-Ahoj

Né, zaúpěla A-moll. Vážně si s nikým povídat nechtěla.

-Ahoj, odepsala.

-Jak sis to dneska užila?

-Bylo to fajn, ale už jsem byla na lepších koncertech. Každopádně, dík za pozvání... :o) Ty?

-Já Lacunu moc nemusim. Ale bál sem se, že budou horší.

Chvíli nikdo nic nepsal. Pak se zase ozval on.

-A co cesta domů?

Proč se mě ptá na takový kraviny? Zeptala se A-moll sama sebe.

-Tak víš co... Na mě trochu moc luxus, to auto bylo hrozně tichý. Ale v týhle zimě se to šiklo.

-To věřim, já jel domů na motorce...

- :-D Na tý stejný, na který si přijel?

- Jo, s Tempusem, to je náš basák...

- Měl jsi nás seznámit, rýpla si A-moll.

Chvilka ticha, která pak opět následovala, jen potvrdila její vzrůstající domněnku.

- No nic, napsala potom, když se Zak dlouho neozýval. –Už půjdu spát.

- Uvidím tě zítra ve škole?

- Ne, jdeme na exkurzi...

-Kam?

- Do národního na nerosty :-P...

-Tak si to užijte.

- Dík, dobrou.

-Dobrou... a dík za krásnej večer.

-Nz

A-moll zavřela konverzaci a chystala se vypnout počítač, když jí přišla ještě poslední zpráva.

-Slušelo ti to dneska...

Zůstala na to koukat. Najednou se v ní praly dvě A-moll. Ta normální, kterou něco takovýho nemůže rozhodit a už vůbec to na ní nezapůsobí. A ta druhá, která si uvědomovala, jak dlouho jí tohle nikdo neřekl. Pak obrazovka zhasla a ona odešla spát. Ještě dlouho ale usnout nemohla.

And now the beat inside of me 
Is a sort of a cold breeze and I've 
Never any feeling inside 
Ruining me... 
I Bring my body 
Carry it into another world 
I know I live...but like a stone I'm falling down

Ráno zaspala. Tak moc, jak ještě snad nikdy. Do muzea dorazila o hodinu později a byla ráda, že ji tam pustili. Našla svoji třídu a omluvila se profesorce. Té byly její nedokonale zamaskované kruhy pod očima úplně jasné.

Připojila se k Péťe.

„Ahoj,“ pozdravila ji a usmála se.

„Ahoj, koukám, že koncert byl divokej,“ řekla Péťa taky s úsměvem.

„Hm,“ přisvědčila A-moll. „Co když se do mě zamiloval Zak?“

Damned, looking into the sky 
I can feel this rain 
Right now it's falling on me 
Fly, I just want to fly 
Life is all mine 
Some days I cry alone, 
But I know I'm not the only one 
I see that another day is gone 
I don't want to die... 
Please be here when I arrive, don't die... please...

Žádné komentáře