Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Povídka na pokračování

Kapitola šestadvacátá: Králové světa

Les rois du monde font
tout ce qu´ils veulent.
Ils ont du monde autour
d´eux mais ils sont seuls.

Táta koupil usedlost na venkově. Nechápu proč. Říká, že potřebuje zúročit peníze. Nevím, proč mi místo toho nezvýší kapesné, já zúročím vždycky všechno. Prý tady chce taky najít odpočinek. Vzhledem k tomu, že to chce jen zrenovovat a pak výhodně prodat, si odpočinku asi moc neužije. Já bych mu to klidně vysvětlila, ale poslouchá mě někdo? Stejně dal jenom na radu mamky. Podle ní by to byla škoda propást, když je to tak výhodná koupě. Realitní agentka se prostě nezapře. Já ale nesnáším venkov. Tedy, ten typický venkov. Komáři, havěť, hrozná práce, žádné obchody, kino, kadeřnictví. Jednou mě přinutili řezat dříví. Zničila jsem si nehty. Už nikdy víc.
Táta už objednal lidi na renovaci. Pokáceli strom, který bránil ve výhledu. Vyteklo z ní spousta smůly. A všichni se mi chtějí mstít. Bráška mi do ní postavil boty. Zrovna ty otevřené krémové. Panebože, proč, proč já a můj Gucci? Tohle si nezasloužím. Samozřejmě že mi to udělal naschvál, jen se teď nepřizná. On také prý nedokáže pochopit, proč potřebuju na víkend dva kufry oblečení. Podle mě je lepší být připravený. Proto využívám první a asi poslední nabídky, jak se dostat pryč bez dalších škod. Pojedu s mamkou zpátky do města, do civilizace, do ráje… Má se setkat s nějakou kamarádkou a jít spolu na výstavu, tak se nějak připojím.
,,Ahojky Sofinko, tak co škola?“ Je opravdu hodně originální. Zeptá se na známky a taky na to, jestli někoho mám. ,,Samé jedničky? Půlnočnice, ty na ní musíš být pyšná, taková krásná holka. Jen si dávej pozor, aby ti jí nějaký podvodník nepobláznil.“ Úplně mimo? Myslí si jako, že bych se nechala? Ta ženská je fakt hrozná. Už jenom ty přezdívky, který si daly někdy na gymplu a stále se jich drží. Člověk si nevybere, buď venkov, nebo Káťa, jak chce abych jí říkala. Ale Káťa je rozhodně menší zlo, protože jí na té výstavě můžu utéct. Mamka mě rozhodně nebude zadržovat, stejně skončí spolu někde v kavárně. Takže si projdu výstavu, mimochodem o Beatles, rozhodně doporučuju, bez jejího povídání za zády. Ještě tak stihnout slevy u L´oreal a život by byl krásný…. Takže jdu výstavnit.
Nádhernej kluk. Tam u fotky Johna Lennona. Úplně můj typ. Já jich sice mám několik,ale tenhle do nich určitě spadá taky. Asi taky začnu obdivovat Johnnyho… Miláček Johnny… Postavila jsem si k sousední fotce, když k němu přistoupila jeho přítelkyně. Nechápu, jak může takový super kluk chodit s takovou divnou holkou. Myslím, že už bych mu nedala šanci, i kdyby o ní prosil. U mě prostě skončil. Byla jsem z jeho bláhovosti tak vykolejená, že jsem vrazila do člověka, který mi byl velmi povědomý. Jak by také ne, když to byl Olšan. Od toho koncertu, kde byl, jsem ho neviděla. Jak jsme si jednou povídali na icq, jen to posílilo jeho rozhodnutí založit si vlastní kapelu. Škoda, že tam neprožil osobností přeměnu. Napsal by to a byla by to iniciační próza.
,,Ahoj Sofi, co ty tady děláš?“ Konečně někdo normální.
,,Ahoj Ondro, to víš, hrůza venkov..“ On ví. My si rozumíme.
,,Chápu.“ I proto ho mám tolik ráda. Směje se.
,,Prošel sis už všechno? Já sem tady s mamkou a jednou její kamarádkou. Vyprávěla jsem ti o ní už někdy? Rozhodně jednou musím.“ Začnu se smát. ,,Nechceš jít na kafe? Jinak mám pocit, že tady z tohohle usnu. "
,,Děláš si legraci? Beatles? A usnout?" Stejně ale nic nenamítá, když míříme ke kavárně. Vlastně ani nemá možnost. Když chcete, aby s váma člověk někam šel nebo něco udělal, nemáte s ním diskutovat, ale nenápadně ho vzít za loket a nasměrovat ho tam. Nenápadné, učinné, rychlé. Jedno z pravidel pro budoucí diplomaty. Člověk se musí vyznat.
,,Já chápu, prostě Beatles, wow! Help, Eight Days A Week… Jasně.. Ale nepřijde ti, Ondro, že tyhle výstavy jsou vlastně úplně na nic? Máš tady fotky těch zpěváků, fotky, který znáš. Hraje ti tady jejich hudba, kterou bezpečně znáš, občas tady uvidíš jejich spodní prádlo jako kuriozitu. Není to málo?“
A Ondra, jako by čekal jen na tohle.
,,No právě Sofi, a proto bych hrozně rád už založil tu skupinu. Když sem byl na tom koncertě Blbý čely, viděl jsem tam před vchodem Zaka. Přesně tak, Zaka ze třeťáku. On tam nebyl jen jako divák, on zaskakoval za jednoho člena, co nemohl hrát. A jak tam přišel na to pódium… Já prostě.. Ti fanoušci, ta atmosféra. Oni tam fungovali jako jednolité těleso, něco neuvěřitelného. A jak vlastně Zaka znám, já nevím… Je to jiný než kdyby tam prostě někdo hrál… Hrozně sem mu to záviděl. Nemůžu čekat, jestli si mě někdo vybere náhodou stejně jako se to stalo Zakovi. To je sázka do loterie. A té já nevěřím.“
,,To děláš naprosto správně“, přeruším ho. ,,Pokud chceš hrát, tak jedině poker.“
,,Hm.“ K mé zisky přinášející informaci nic jiného nedodal. ,,Přestal jsem se sborem, protože tam už to nikam nevedlo. Nikam mě to neposunovalo. A teď bych byl rád, kdyby se něco stalo. Něco, co by mě nakoplo.“
,,Tak proč se nepokusíš dát nějakou kapelu dohromady? Protože jak říká táta, když něco chcete, udělejte to. Nečekejte a neúkolujte ostatní.“ Tudíž je to zcela racionální poznámka.
,,Já bych rád, Sofi, jenže to není tak jednoduchý… Vůbec nevím, kdo by tam mohl hrát.
,,No jasně že ty, pak klidně já… Pro tebe se klidně obětuju…“ Přijde mi to hrozně vtipný, jak sedíme u latte a domlouváme. ,,A-moll je skvělá. Můžu se taky zeptat Zaka.“
,,Zaka?“
,,Proč by ne? Mohlo by ho to potěšit.“
,,Neblázni, je to přece Zak!“
,,Jestli je opravdu tak dobrý, že ho jemu neznámá skupina požádala o záskok na poslední chvíli, tak se s ním dá vyjít… A dostane i druhou šanci pro společenský vzestup a nejse si nové přátele. Představuju si to asi takhle: prostě k němu přijdu a zeptám se ho. Neboj se, bude to zábava. Mě lidé většinou neodmítají.“
Chvíli mě pozoruje. Myslím, že začíná být zvědavý.
,,Pojď pryč, třeba do knihovny, tam bude klidněji,“ navrhuji. Pak jdem ještě najít mamku, abych ji informovala o změně lokality. Nic nenamítá. Když odcházím, zaslechnu ještě Káťu:
,,No vidíš, už se na ní někdo nalepil. Hlídej si jí víc. Znáš ho vůbec? A kdy se vrátí?“

Žádné komentáře