Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Povídka na pokračování

Kapitola osmá: Tučňák

 

„Dobrý den, já se moc omlouvám, v centru byla zase zácpa...“

„V pořádku, Renato, posaď se.“

Měla štěstí, že zeměpisářka pozdní příchody moc nehrotila.

„Nazdar Péťo,“ pozdravila a dosedla na svoje místo. Pak na ni zprudka vybafla: „Ty vole, musim ti něco říct!“

„Fuj, A-moll, ty jsi zas kouřila...“ Petra zkřivila obličej, ale A-moll mávla rukou.

„Jenom jednu, to jsem ti právě chtěla říct...“

„Holky, nechte si to na přestávku!“ okřikla je profesorka a dál pokračovala v zaníceném výkladu o tučňácích na Antarktidě.

***

„No, tak cos chtěla?“ zeptala se Petra a při tom zastrkovala propisku do kapsy.

„Sleduj,“ začala A-moll. „Víš, kterej je Zak ze třeťáku?“

Petra kývla. „Takovej ten divnej, jak o něm všichni říkaj, že mu hráblo?“

„Jo, přesně ten. Tak dneska ráno se mnou jel v tramvaji, a když jsem vystoupila, tak mi najednou klepe na rameno a prej jestli se neznáme.“

„Ne, vůbec se neznáte. Jenom se potkáváte skoro každej den ve škole,“ poznamenala ironicky Petra.

„Jemu nedošlo, kdo jsem, viděl mě jen zezadu. Někoho jsem mu připomínala, ale to je teď jedno. Prostě, dal se se mnou do řeči a zjistila jsem, že je hrozně v pohodě. Trošku jsme se teda zakecali víc, ale...“

„Takže ty jsi přišla pozdě, protože jsi kouřila před školou se Zakem? A-moll, ty seš blázen!“

„Proč jako? Co je špatnýho na tom si s nim pokecat?“

„Vždyť o něm nikdo ze školy vůbec nic neví. S nikym se nebaví, všichni se mu vyhýbaj... řiká se, že byla pár let v pasťáku a tak dál. Prostě se mi nelíbí, že jenom tak přijde, začne se s tebou vybavovat a ohromně bratříčkovat a...“

„Zas tak se se mnou nebratříčkoval. Prostě jsme se jenom tak deset minut bavili, to je všechno.“

„Jo? A co ti řikal?“

„No, že hraje na bicí, poslouchá metal... Máme stejný oblíbený skupiny a fakt jsem si docela rozuměli. Je vážně v pohodě.“

„Jo, jasný. A počítám taky, že má doma v garáži zkušebnu a máš se za nim zítra odpoledne stavit a vzít s sebou basu, co?“ Petra obrátila oči v sloup. „Zapomeň, A-moll. Neni to dobrej nápad se s nim bavit...“

„Jak to můžeš vědět? Vůbec ho neznáš.“

„Hm, a ty jo, po deseti minutách...“

„Já se aspoň snažim. Když se mu celá škola vyhýbá a nikdo s nim nechce nic mít, proč bych já nemohla být první?“

„Víš co, A-moll? Dělej si, co chceš. Já si meju ruce i hlavu,“ a s těmi slovy odešla ze třídy.

A-moll se za ní chvilku koukala, pak vytáhla z tašky mobil a rychle napsala sms.

Hele, zitra nevim, ale kazdopadne to nebyl spatnej napad si jit spolu nekam zahrat. Co treba streda? Mej se, A-moll“

Poslední komentáře
07.07.2009 23:54:55: Vážení velevážení, Google je bůh a já jsem vůl... Aneb tak jsem přišel na to, co je ta mnou tolik op...
23.06.2009 09:02:59: Snažím se k tomu přemlouvat prostý lid každou chvíli, ale většinou skončí tím, že sem jednou přijdou...
23.06.2009 00:18:50: :D :D A to jsem se nemohl rozhodnout, zda bude další pokračování v lascivním duchu o A-Moll nebo v n...