Dobrý spisovatel pro pero i přes plot skočí

Povídka na pokračování

Kapitola dvanáctá: Hadry

 

„Ahoj,“ pozdravila A-moll, když přišla domů.

„Ahoj, Renatko,“ dostala odpověď, která v ní opět zpěnila krev.

„Mami, prosím tě...“ řekla otráveně, ale máma jen obrátila oči v sloup, rukou naznačila, aby si laskavě nevymýšlela a obě dvě věděly, že tímto konverzace pro dnešní den skončila.

Zavřela se do svého pokoje, shodila tašku na zem a sundala ze zdi zavěšenou basovku. Nechtěla mámu moc rušit, a tak si chvíli drnkala jenom tak na sucho, ale hned se jí opět potvrdilo, že to nemá cenu. Vzala tedy kabel a zapojila nástroj do comba.

Hluboký tón naplnil celý prostor kolem ní.


Paráda...


A-moll si nahlas pustila jednu nenáročnou skladbu od Franze Ferdinanda a hrála s ním. Hudebně to nebyla úplně její krevní skupina, ale přivedl jí k tomu její učitel. A obecně platilo, že co poslouchá její učitel, poslouchala A-moll taky.

Zasnila se.

Přehrávala si v duchu včerejší hodinu. On, Tomáš, měl ten den na sobě světle modré džíny a tmavě hnědé tričko s nápisem „Mám to na triku...“. Celou dobu se kouzelně usmíval a pohazoval hnědými vlasy a A-moll z něho byla o trošku víc vedle, než normálně.

Co o trošku. Asi v polovině skladby si uvědomila, že už to asi nebude jen jeho hraní, co ji tak fascinuje. Stejně ale věděla, že z toho nic nebude. Že je na ni moc starý a že je až příliš krásný na to, aby byl nezadaný a vůbec... On, upravený a působivý intelektuál by si nikdy nezačal s ní... Už kvůli její image. Už kvůli tomu, jak nerada dává najevo svoje city.

Vzpomněla si na Zaka.

Napadlo ji, že ten je naopak možná ještě uzavřenější, než ona. Vlastně úplně nevěděla, co si o něm má myslet. Nezdál se jí ani tak sympatický a přátelský, jako spíš zajímavý. Když ji oslovil na chodníku, napadlo ji v první chvíli, že by měla utéct, ale pak ji zarazil jeho zkoumavý pohled. Byla to takováta chvíle, kdy si uvědomíte, že fráze „Neznáme se odněkud?“ nebyla jen záminka k navázání rozhovoru. Viděla v jeho očích upřímnost, která jí dala jistotu, že si ji opravdu s někým spletl a to ji donutilo zůstat na místě.

Že jí pak nabídl cigaretu a přišla kvůli němu pozdě do školy, už je jiná kapitola...

A-moll se začala usmívat. Vlastně se dost těšila, až s ním půjde hrát.

Z myšlenek ji vytrhl Pavel, matčin přítel. Vrátil se z práce a prudce jí vtrhl do pokoje.

„Zeslab si to, Renato,“ vyjel ostře. „Já na to nemám nervy!“ Zůstal stát ve dveřích a čekal, až A-moll zareaguje.

Protože nechtěla vyvolávat zbytečné hádky, vypnula combo a basovku pověsila zpátky na stěnu. Pak se na něj koukla.

„Spokojenej?“ zeptala se.

Pavel nevěřícně zavrtěl hlavou nad její drzostí a pak dodal: „Ty zas dneska vypadáš... To musíš neustále nosit takový hadry? Pak vypadáme, že nemáme ani na pořádný oblečení.“

A-moll mu chtěla odpovědět, že on zase vypadá, jakoby ho vyplivla kráva, ale odpustila si to a Pavel jí dal pokoj.

Sedla si k počítači a přihlásila se na ICQ. Napsala ji Péťa.

Ahoj, jak se máš?

Blbě... odepsala.

Žádné komentáře